Systemické rodinné konstelace

Posuzování potíží v souvislostech rodinného systému

Lidé dřívějších epoch psychoterapii nepotřebovali, protože více vnímali Řád přírody a potřeby jejich duše byly uspokojovány tradicí, rituály a mýty. Dnešní moderní člověk je psychicky daleko víc nemocný, než předkové. Zcela samozřejmě přijímáme myšlenku, že co bylo dříve před námi, bylo méně vyvinuté, tudíž my jsme lepší. Současnost se pak jeví jako absolutní vrchol. Je to iluze, nejsme lepší, naopak jsme se sami sobě odcizili. Na poli vědy a techniky jsme dokázali zázraky, zároveň však zakrnělo to, co dávalo potravu naší duši.

Kdo poznal a prozkoumal celý tento svět, sám v sobě ale chybil, chybil ve všem.

Rodinné konstelace

patří do oblasti psychoterapie, slouží k odkrývání skrytých dynamik, které spojují jednotlivce s širší rodinou. Tento pojem je spojen především se jménem Berta Hellingera (*1925), který v průběhu svého života propojil několik dílčích psychoterapeutických směrů do jednoho živého proudu rodinných konstelací. V tisících skupinových konstelacích odkrýval zákonitosti, které představují základní Řád pro lidský život na Zemi. Moderní doba na tento Řád, udržovaný ve všech starých kulturách, zapomněla. Věřme, že učivo Řádu se dostane do školních osnov, neboť často z pouhé neznalosti se člověk dopouští věcí, které mají pro něj, a zvláště pro jeho potomky, tragické důsledky.

Rodinné konstelace vynášejí Řád, tuto skrytou symetrii lásky, na světlo. Ukazují naše zapletení, pouta, vazby na členy rodiny. Integrace toho, co se ukáže v konstelaci, trvá dlouho, je to proces, návrat k sobě. Na této cestě jsou úskalí, ukazuje se totiž, že trpět a nést břímě loajality s rodovými předky je snadnější, než řešit a jednat. Řešení bolí. Udržování problému je magicky spojeno s pocity nevinnosti a oddanosti. Často chce klient své problémy jen potvrdit.

Rozpoznané a vyřešené vazby mají často překvapivé účinky na fyzickou nemoc, zejména na chronické projevy, což alergie a ekzémy bezesporu jsou.

V dalším textu jsou rozsety střípky rodinného Řádu, jak je předával žákům Bert Hellinger.

Základní Řád v rodině

Existuje základní Řád. Pokud není respektován, má to neodvratitelné účinky. Lze ho svobodně porušit, ale není žádná moc nad následky - ty jsou dané. Tak se stane, že děti platí za rodiče, nevinní za viníky. V každé rodině jsou všichni osudově spojeni (v bibli je zapsána příhoda: Učedníci se setkali se slepcem od narození a ptali se: „Zhřešil tento muž nebo jeho rodiče?“). V rodinném systému má každý hodnost podle počátku příslušnosti k systému (např. starší bratr zaujímá vyšší hodnost než mladší). Rodiče jsou vlastně rovnocenní - ten, který má větší zodpovědnost za zajištění rodiny, má větší hodnost. Pokud si některý člen přisvojí místo, které mu nepřísluší (syn na sebe vezme břemeno otce), má to vážné důsledky.

Loajalita ke členům rodiny znamená lásku a vyjadřuje ochotu nést společný osud rodiny. Zvláštní pouto vzniká k těm, kdo měl těžký osud, byl vyloučen, udělal místo jinému. Kolektivní skupinové vědomí, rodinné svědomí nás používá do svých služeb ve prospěch vyššího Řádu. Každý člen rodiny, ať živý nebo mrtvý, má právo příslušet k systému a zaujímat hodnost, která mu patří. Nespravedlnost, která byla způsobena v předchozích generacích, bude následně opět zpřítomněna a protrpěna někým dalším. Jestliže je někdo vyloučen, vytlačen či zapomenut, pak rodina a příbuzní reagují tak, jako by došlo k velké nespravedlnosti, kterou je třeba odčinit.

Jestliže ve vztahu nebo v rodinném systému existuje strmý rozpor - výhoda pro jednoho a nevýhoda pro druhého, cítí zúčastnění kvůli poutu vzájemné lásky neodolatelnou potřebu narovnání: Pozdější a slabší členové chtějí zadržet dřívější nebo silnější, aby neodešli, případně mají chuť je následovat až do nemoci a smrti. Když se jednomu vede špatně, ostatní ho imitují. Můžou mít podvědomou touhu odpykat něčí vinu. Ti, kteří požívají výhod, tj. nic jim nechybí, se chtějí připodobnit těm v nevýhodě, nedovolí si být šťastni. Závazky a utrpení jednoho člena zakouší někdo další.

Jak to napravit?

Každého v rodině je třeba vrátit na místo, které mu patří. Pak proudí energie a je nastolen řád. Odpykání, odčinění, smíření jsou formy narovnání. Stát si za svou vinou, pak nemusí nikdo další pykat. Vynést na světlo lásku dítěte k rodičům, se kterou přebírá jejich břemena, tato má nesplnitelný cíl. Jak dalece se to bude poté projevovat na tělesné nemoci je věc druhá.

Kdo patří do našeho rodinného systému?

Děti, sourozenci, nevlastní, zemřelí, mrtvě narození. Rodiče a jejich sourozenci, i nevlastní, včetně záhy zesnulých, či mrtvě narozených, potracených. Prarodiče, někdy i jejich sourozenci. Někdy i jeden nebo několik praprarodičů. Obecně se dá říci, že nás ovlivňují tři generace nad námi. Koho potkal těžký osud, komu bylo ukřivděno, kdo byl vyloučen, zneuznán, zapomenut, dán do opatrovnictví. Kdo přepustil své místo v systému jiným, i když nejsou příbuzní (např. bývalí partneři). Kdo z cizích měl velkou nevýhodu nebo ztrátu a kdo z toho těžil? Kdo (i cizí) udělal něco dobrého pro někoho ze systému a pak za to trpěl?

K čemu došlo ve vaší rodině?

Došlo ve vaší rodině k neobvyklé události? Tragická nebo předčasná smrt, sebevražda, smrt ženy nebo dítěte při porodu, nehoda, tělesné postižení, vážná nemoc, psychická porucha, křivda, nemanželské děti, zneužívání, znásilnění, vytěsnění nežádoucího blízkého příbuzného např. otce dítěte, rodinná tajemství a tabu – o kom se nemluví, válečné křivdy, rozvod, potrat, adopce, kdo byl trestán, aj. Tyto věci se zapisují do rodinného systému.

Co je možné zkoumat pomocí systemické terapie – rodinných konstelací?

Jsou to všechny obtížné a dlouhotrvající tělesné a psychické projevy, poruchy chování u dětí a dalších členů rodiny. Silná závislost alkoholu, drogách. Hazardní chování, riskování. Nemoci. Projevy jako vztek, závist, hněv, smutek, zlost, nenávist, agresivita, žárlivost, hyperaktivita, únava. Homosexualita.

Jak poznat, že je někdo zapletený, s někým se identifikuje?

Když se identifikuji, nejsem volný, odcizuji se i sobě samému. Není třeba osobně znát osoby, se kterými se člověk identifikuje. V silných případech jsou to tyto signály: Impulzivní činy a city neodpovídající situaci. Pocit posedlosti. Reaguje nevysvětlitelným způsobem. Fanatici, horliví bojovníci i za dobrou věc. Obětní beránek. Střídavé projevy chování – dva lidé v jednom. Na zapletení nehraje roli prostorová nebo časová blízkost ani vzdálenost. Ale je pravda, že lze od svého osudu na chvíli utéct, poslechnout nevědomé nutkání a odjet žít daleko do světa, což se v dnešní době zhusta děje. Pokud to má tento podtext, není to řešení, pouze odklad. Dál to téma mohou řešit jejich děti ve svých životech.

Manželské problémy.

Většina problémů je důsledkem zapletení a pout v původních rodinách, potomci loajálně dodržují systém hodnot původní rodiny. Pro představu: Každý člověk má rodiče a prarodiče, to je 6 lidí plus sourozenci a případně další zapletené osoby, první lásky. Při vstupu do manželství sebou každý bere i tuto obsáhlou skupinu. Ještě složitější je to při opakovaném manželství – skupina se rozšiřuje o předchozí partnery, společné děti). Nejpozději při narození dítěte se oba systémy dostávají do konfrontace a záleží na tom, jak je který partner zapletený do osudu svých předků. Pokud tomu tak je, projektuje to do svého současného vztahu. Navenek se pak vyskytují různé neshody, žárlivost, nevěra, agrese, hádky, nedůvěra apod. Rozchody bývají důsledkem zapletení. Dítě narozené do popsaného systému může mít vrozenou náchylnost k alergiím.

Jakou roli hraje sexualita?

Sexuální akt je základem života a z toho plyne jeho hluboký význam. Je pravda, že vynálezem antikoncepce a možností beztrestného přerušení těhotenství, byl tento dříve vysoce rizikový akt přinášející vážné důsledky (zplození života, možná i nebezpečí smrti při porodu) přeměněn na hračku pro potěšení. Ale to nic nemění na důsledcích. Pouto, které se sexualitou vzniká, dosahuje velmi hluboké úrovně a přesahuje lásku. Sexualita je jako osud. Pouto vytváří sex, ne cit (pouto vzniká i při znásilnění). Pokud je počato dítě, je pouto navždy. To jen z neznalosti následků se se sexualitou zachází lehkovážně.

Umělé přerušení těhotenství zatíží ženu a případný vztah. Umělý potrat jako vyhnutí se důsledkům vlastního jednání ovlivňuje manžele dlouhou dobu. Často se matka snaží odpykat potrat nebo jinou ztrátu dítěte smrtelnou nemocí nebo tím, že nechá rozpadnout svazek s mužem, možná se vzdá budoucích vztahů. V dítěti je potracen i partner, je to rituál separace: Pro nás jako pár již není budoucnost. Dalším následkem je, že se partneři za tento čin trestají, především ženy. Sourozenců se netýká.

Umělé oplodnění také není bez rizika. V případě spermatu cizího muže riskují manželé rozvod. Změnit osud technologickými prostředky nelze.

-=oOo=-

Pro snadnější pochopení jsou uvedeny dva případy klientů Dr. Hofhanzlové:

1.případ

Paní Marie (30 let) se u mne léčila s ekzémem několik let. Léčila jsem ji výživou a homeopaticky. Dieta jí pomáhala držet ekzém v snesitelných mezích. Homeopatika pomáhaly, odstranily některé symptomy nebo snížily jejich intenzitu, ale nikdy nevyléčily její potíže úplně, potíže se po nějaké době vracely. Byl to snad nejhorší ekzém, který jsem kdy viděla. Postižená byla nejen kůže, ale celý organismus. Paní Marie trpěla v obdobích vypuknutí ekzému extrémní vyčerpaností, která ji upoutávala na lůžko, nesnesitelnými zimnicemi, průjmy, extrémní nespavostí a dalšími obtížemi, které ji mnoho let ztrpčovaly život a hyzdily její tělo.

Po delší době se mi svěřila, že trpí naprosto neovladatelnými záchvaty vzteku, které přicházejí 2 – 3x týdně z nepatrné příčiny, jako „nezvaný, obtížný host“. Homeopatické léky, které dostávala během let, toto chování výrazně neovlivnily.

Když jsem začala pracovat s rodinnými systémy, zeptala jsem se jí, zda se v její rodině nestalo něco zvláštního. Ano, její babička ze strany otce byla vyloučena z rodiny a zemřela nějakou podivnou nemocí v osamění, bez komunikace s okolím. Tato žena prý byla velmi vzteklá. Její syn a otec mé pacientky i dnes, dlouho po smrti své matky, má k matce velmi nevyrovnaný vztah, vyplývající z předchozích událostí z dětství. Těžká rodinná situace a vyloučení babičky z rodinného systému je dle řádu rodinných systémů velmi vážným narušením.

Poučila jsem paní Marii, že je potřeba, aby v myšlenkách a v představách babičku znovu do rodiny zařadila. I když je babička mrtvá, je třeba, aby v rodině zaujala své místo, byla ctěna a s láskou se na ní vzpomínalo.

Za velmi krátkou dobu zmizel ekzém se všemi zbývajícími průvodními symptomy a okamžitě odezněly záchvaty vzteku, které narušovaly rodinu a vztah k dítěti. Od té doby uplynulo asi 1,5 roku a žena mě občas navštíví se svými malými dětmi nebo s potížemi po porodu, ale její mnohaleté téměř celoživotní fyzické a psychické potíže jsou pryč. Ona jen nevěřícně kroutí hlavou nad tím, jak jednoduše se daly vyléčit.

2.případ

Paní Jitka byla před deseti lety jednou z mých prvních pacientek. Byla stejný ročník jako já, ale vlasy měla bílé jako stará paní a nadváhu 150 kg. Trpěla v jarním období astmatem a měla těžké alergické stavy s obtížným dýcháním po několika běžných potravinách. Trápilo jí, že nemůže jíst ani jablka. Mimo tyto potíže měla celou řadu dalších chronických trápení, časté průjmy a jedenkrát byl po trombóze ohrožen její život.

Homeopatická léčba, kterou jsem jí mohla tehdy nabídnout, zmírnila jarní astma a průjem, ale neudělala nic s nadváhou a potravinovou alergií. Navíc kdykoliv se v minulosti snažila zhubnout, začala trpět depresemi. Před více než rokem mě navštívila znovu. Tehdy už jsem tušila, že tak těžké postižení v mladém věku a její předčasně šedivé vlasy znamenají veliký smutek, spojený s rodinnou tragédií. Když jí bylo 18 spáchal její otec sebevraždu. Celé další roky paní Jitka trpěla pocitem viny, že tomu mohla zabránit. Proti těžkému osudu svého otce a tíze světa se obalila tlustými vrstvami tuku.

Poradila jsem jí jakým způsobem má ve svých myšlenkách a představách přistupovat ke svému zemřelému otci. Bylo potřeba přeměnit její postoj dítěte, které cítí vinu za čin otce, který v žádném případě nemohlo ovlivnit, ve vzpomínku plnou úcty a respektu k tatínkovi. Ke slibu, že z úcty a lásky k němu prožije svůj život šťastně a zdravě. Krátce poté jí přišla do cesty lékařka, která ji lidskými slovy povzbudila v tom, že ona svou obezitu zvládne. A tím vše začalo.

Za půl roku mě paní Jitka navštívila a já jsem si uvědomila, že je téměř poloviční. Začala jíst hodně zeleniny, vařila si sama pro sebe jídla, která jí chutnala. Vlastně řekla, že nikdy se nenajedla tolik, jako teď. A začala hubnout. Za půl roku 40 kg. Ale co navíc, přestala reagovat alergicky na jablíčka, na jaře se nedostavily astmatické stavy a vůbec, nikdy se necítila psychicky a fyzicky tak dobře jako nyní. Přišla, protože jí vypadávaly po hrstech její bílé vlasy a někdy se cítila velmi osamělá. Cítila jsem, že je vše na dobré cestě. S vlasy odchází její obrovské trápení a smutek po otci a pocitem osamělosti se dostala k primární emoci, která svým neprožitím způsobila její mnohaleté tělesné nemoci, její obezitu a alergii.

Rádží k Mudr. Judita Hofhanzlová