Homeopatie je prastará léčebná metoda, založená na přírodním zákonu, který zní "similia similibus curantur " (podobné se léčí podobným). Myšlena je podobnost symptomů nemoci s co možná stejným obrazem léku. Tento princip odráží samotný název: "homeo" = stejný, pathos = utrpení. Čili na utrpení podá homeopat podobnou látku, která utrpení vyvolala. Klasický lékařský postup se nazývá alopatický, řecké slovo "alos"= jiný. Lékař obvykle podá na nemoc lék, který má za cíl potlačit příznak nemoci. Klasická medicína, alopatie, je nepostradatelná při akutním ohrožení života, na druhé straně chronické dlouhodobé problémy vyléčit nedokáže, kromě udržování stavu užíváním léků. Zde se nabízí prostor pro homeopatii, která se liší od klasické medicíny svými léky (bez závislostí a vedlejších účinků)a individuálním přístupem k nemocnému. Proto je dobrým doplňkem klasické léčby a alternativní možností pomoci.

Zákonitost podobnosti je součástí kosmu ("jak nahoře, tak dole") a při léčení ji využívali slavní lékaři jako např. Hippokrates nebo Paracelsus a na druhé straně o ní ví i prostí lidé žijící v lůně přírody. Homeopatií můžeme léčit většinu nemocí jemně, rychle, bez vedlejších účinků a hlavně nesrovnatelně levněji, než klasickým postupem. Což je hlavní důvod mizivé podpory a prestiže ve společnostech, kde rozhoduje zisk z prodeje léčiv
Homeopatii jako léčebný směr založil před 200 lety německý lékař Samuel Hahnemanem a od té doby se stále vyvíjí. V řadě zemí např. ve Francii, Anglii, Německu a Indii patří mezi uznávané metody léčby chorob. Ovšem jinde je pouze trpěna. Na lékařských fakultách se systematická výuka neprovádí. V Česku chyběla tradice homeopatické léčby úplně, vzhledem k totalitnímu režimu. Od sametové revoluce však už má solidní pověst.

Homeopatické léky se připravují z rostlin, minerálů a z produktů živočišných tkání. Tyto suroviny jsou v lécích vysoce naředěné. Homeopatické léky působí odlišným způsobem ve srovnání s léky chemickými nebo s léky z přírodních zdrojů v surovém nezředěném stavu. Působí na povzbuzení životní síly člověka, která rozběhne proces samouzdravení. Je několik homeopatických směrů - Francouzská škola, anthroposofie, klasická Hahnemanovská homeopatie. Vždy však můžeme rozdělit homeopatii na akutní a konstituční. Akutní homeopatií léčíme akutní choroby jako je chřipka, poranění, stavy po zlomeninách a operacích (zde je na místě spolupráce s klasickým lékařem), bodnutí hmyzem, nevolnost… Konstituční homeopatie je velmi složitá a náročná. Léčí chronické, opakující se, vleklé choroby, které nemocného sužují řadu let. V tomto případě hledá lékař homeopat správný lék pro určitého pacienta. Homeopatického lékaře při výběru léku zajímají nejen fyzické potíže nemocného, ale zejména jeho osobnost a jeho duše se svým trápením. Homeopatický lék potom léčí příčinu nemoci a ne její symptomy.